Nedávno nás kolega obohatil svou znalostí básničky od Jaroslava Seiferta, tak se chceme podělit i s vámi.
Hra v kuličky
Neviděli jsme, neslyšeli
na dlažbě v spleti spár.
Podkovách stačil zrezivělí
a kuliček pár.
Opojná byla jako víno,
říkali jsme jí u nás gýno,
a neptejte se proč.
Když těžké vozy, plné ledu,
i jiné náklady
a lidé na velocipédu
jezdili za zády,
na bobku, hrou tou zaujati,
nepřestali jsme chvilku hráti,
a neptejte se proč.
Pro nic jsem tenkrát neměl oči
A byl jsem lakomý,
Když kuličku rozšlápl kočí,
Do breku bylo mi
a bedlivě jsem střežil příště
nohy, jež přecházeli hřiště,
a neptejte se proč.
V té hře se na vše zapomene
a hraješ o překot,
vidíš jen boty zaprášené
a podrážky těch bot.
Když střevíček však ve hru vkročil,
přece jsem hlavu pootočil.
A neptejte se proč!
